Srdce na dvě půlky

Je to možné? Milovat je stejnou láskou? Anebo je tohle tvrzení jenom alibi pro ty, kteří se nemohou rozhodnout nebo „zanášejí“? Nejspíš na to neexistuje jednoznačná odpověď. Záleží na situaci, nebo, jak říkáme my ženy, „kus od kusu“ je to jinak. Někdy se stane, že v manželském nebo v partnerském svazku dojde v posteli k takovému ochlazení, že jednomu, druhému, případně oběma nezbývá nic jiného, než se rozehřát jinde. To ovšem neznamená, že opustí svoji polovičku, se kterou má společné děti, majetek, vzpomínky, byt, odpadkový koš… a (občasnou) nechuť k sexu.

/ foto: ShutterStock.com

Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Jana má manžela – ale schází se s Romanem. Nic s ním nemá – zatím. Jsou přátelé. Tvrdí, že ho má ráda, jako kamaráda. Ale to, že ho vídá jednou, dvakrát týdně, tají. Nejspíš dojde i na sex. Mariana má úžasného manžela, skvělý sex, dítě a dobrou práci. Měla by být spokojená a netoužit po ničem jiném. Ale přesto touží. „Potřebuju objekt!“ vykládá všem kamarádkám. Objektem myslí muže, na kterého by myslela, který by zaměstnával její srdce i duši, protože to, co má jisté, je poněkud nudné.

Linda se pokouší zbavit závislosti na bývalém milenci (samozřejmě má doma manžela, ale to se nepočítá) a vykřikuje, že má veliké srdce, kam se ještě jeden chlap vejde. Jak to vysvětluje? Docela jednoduše: „Představ si poličku s hrníčky. Je na ní puntíkatý, čistě bílý, jiný je třeba červený… A já mám ráda všechny! Jeden den tenhle, druhý zase jiný…“ A k tomu dodává, že manžela zbožňuje, bývalého milence ještě pořád miluje a toho, kterého hledá, bude mít jistě taky ráda.

Zdá se vám to divné? Mně ani ne. Proč by člověk nemohl milovat dva partnery? Když o sobě nebudou vědět a každý vám dá kousíček štěstí, proč ne. Ale jako na všechno, co se vymyká, je na to třeba mít povahu. Nebo – lépe řečeno – dost velké srdce…

Diskuse k článku: Srdce na dvě půlky

Přidej příspěvek