Japonsko: sebevražda každých 15 minut

Japonsko je z naší kotliny nazíráno jako jedna z nejvyspělejších zemí světa, kde by lidé měli být velmi šťastní. Mají peníze, krásné byty, moderní technologie se tu objevují jako první na světě. Přesto se v Japonsku vlastní rukou zabíjí abnormálně vysoké množství lidí.

Japonec - sebevrah
Vášeň Japonců v páchání sebevražd je dobře statisticky podložená. V roce 2006 samo sebe zabilo na 32 115 občanů země vycházejícího slunce. To znamená 25 lidí z každého statisíce, 100 lidí denně a jedna sebevražda každou čtvrthodinu. Nejobvyklejší hodinou je pátá ranní pro muže a poledne pro ženy – poté, co jejich rodiny odejdou do práce.

Japonsko má zhruba polovinu obyvatel jako USA, ovšem počet sebevražd je prakticky identický. Kupříkladu ve Velké Británii s polovičním počtem lidí se jich každý rok zabije „jen“ 5 554, tři čtvrtiny z toho tvoří muži.

Japonsko mělo vždy vyšší sebevražednost než ostatní státy (nakonec, vzpomeňme tradici „kamikaze“ letců), ovšem byl to rok 1998, kdy počet těchto činů rapidně vzrostl – z 24 391 vyskočil na 32 863. To znamená pětatřicetiprocentní nárůst. Čísla už zůstala pravidelně nad třicetitisícovou hranicí.

Trendem jsou internetové sebevraždy
Experti udávají dva důvody sklonů k sebevražednému chování. Jedním je vysoká míra šikanování na školách, druhým je potom vytváření sebevražedných paktů na internetu, tzv. „netto shinju“.

První na internetu zorganizovaná sebevražda se prý odehrála v roce 2003, kdy policisté našli dodávku, ve které byli tři mrtví lidé. Zabili se pomocí přenosných kamínek na dřevo. Tento způsob se v následujících letech ukázal být oblíbeným.

Případy se stále opakují. Tři nebo čtyři lidé, obvykle od pozdně teenagerovského věku až po dvacetileté, jsou nalezeni mrtví v blízkosti vyhořelých kamínek.

Dalším důvodem, který je relevantní především pro starší ročníky, může být i extrémní pracovní vypětí, jež je v Japonsku naprosto běžné. Loajalita korporaci je jednou z nejoceňovanějších vlastností. Není divu, že čas od času někdo vyhoří.

To je ovšem v celkovém počtu sebevražd spíše menšina, odborníky trápí právě internetové spolky sebevražedníků, kteří nemají na první pohled jasný důvod vzít si život.

Že by mezi vlastnictvím hmotných statků a šťastným životem přeci jen nebyla přímá úměra? Nebo snad ano, ale v negativním směru?

Diskuze: Co na to říkáte vy?

Přidej příspěvek

Abys mohl(a) zaslat příspěvek, musíš se nejdříve přihlásit do líbímseti: (že nemáš účet?! Registruj se!)

uživ. jméno heslo