Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Ilustrační foto / foto: Shutterstock

Železník, kůň století za babku

Stejně jako Korok nebo třeba Phar Lap, i Železník byl původně outsider, ale nakonec se prosadil a dostal na úplnou špičkou. Ne náhodou se mu říká kůň století. Jako první kůň v historii vyhrál čtyřikrát Velkou pardubickou.

V 80. letech chtělo tehdejší Československo oživit náš chov, a tak se dvěma sty tisíci rublů vyrazili odborníci nakupovat chovné klisny do tehdejšího Sovětského svazu.

 

Klisny nakoupili, ale dvě tisíovky rublů jim v peněženkách zbyly, vracet je ministerstvu zemědělství byla škoda, tak za ně koupili ošklivou kobylu jménem Želatina. Ta pak byla připuštěna jedním úspěšným východoněmeckým plemeníkem.

 

Železníka prodali za mrkev

Roku 1978 Želatina porodila maličké hříbátko, které dostalo jméno Železník. Nikdo o něj moc nejevil zájem, nakonec ho prodali za mrkev.

 

Tak na to alespoň v regionálním měsíčníku Rozhled vzpomínal chovatel Michael Duruttya: “Koupil ho nějaký pán z Mikulova, bylo to tak malé hříbě, že jsme se nakonec domluvili, že ho prodáme za zeleninu, kterou na Mikulovsku pěstovali. Tehdy nám přivezli asi pět vagonů mrkve. Byli jsme rádi, že jsme se ho zbavili.“

 

V jednom roce Železník začal běhat dostihy. Úspěch veškerý žádný. Ve dvou letech nezávodil, o rok později už zase ano, jenže zase nic.

 

Ve čtyřech letech si zranil nohu a uvažovalo se o tom, že půjde na jatka. Nakonec ho ale vyléčili a za 90 tisíc korun prodali Státnímu statku Světlá Hora. Tam se koník začal pořádně hýbat, běhal po kopcích a získal kondičku.

magazin.cz

 

První vítězství v dostizích

A pak to přišlo. V sezóně 1983 začal vyhrávat. Přitom na něj jako na outsidera byly vypisovány ohromné kurzy, třeba i 320:10.

 

Jenže jak se Železník měnil z outsidera v šampióna, měnily se i zmiňované kurzy. O rok později už patřil k elitě československých steeplerů a málokdo ho dokázal porazit. Protože dovršil povinný věk šesti let, mohl zkusit běžet Velkou pardubickou.  

 

V roce 1985 a 1986 běžel Velkou, tehdy ještě neměl v sedle žokeje Váňu, ale amatérského jezdce Antonína Nováka. S Železníkem si nepadli do oka, kůň pod tímto jezdcem odmítal skákat. Novák byl dokonce potrestán za pomalé tempo a nedostatečnou podporu koně v dostihu. Až když se se Železníkem dal dohromady Váňa, probudil se v něm šampión.

 

Váňa a Železník si sedli

Hned při prvním společném startu na Velké pardubické v roce 1987 vyhráli, a to dokonce v novém traťovém rekordu pod 10 minut. V roce 1988 a 1989 vyhráli znovu. Těmito třemi vítězstvími Železník dohnal slavného Koroka.

 

Byla z něj celebrita, když si ho někdo přijel nafotit nebo natočit, pózoval prý lépe než kdejaká modelka. Trať Velké pardubické znal tak dobře, že přesně věděl, kde má jak skočit a kde to může tzv.“ošulit“.

 

Po pádu znovu do sedla

V roce 1990 na jubilejní 100. pardubické se Železník srazil s jiným koněm a závod nedokončil. Když se pak Váňa v jeho sedle postavil na start 101. „Velké“ v roce 1991, doufal, že tentokrát se nic podobného nestane. Jenže na Poplerově skoku upadl jezdec, který skákal před nimi, a Železník i s Váňou spadli taky.

 

Váňa nezazmatkoval, znovu na Železníka vyskočil a uháněl dál. Dohonili ostatní a po fantastické stíhací jízdě vyhráli. Tak se zrodil kůň století, kterého dodnes žádný jiný nepřekonal. Dokázal, že si své jméno zaslouží, že je to opravdu kůň jako ze železa.

 

Za svou kariéru absolvoval 58 dostihů, 30 z nich vyhrál. Vydělal skoro dva milióny korun, což byly na tu dobu ohromné peníze.

 

Na Velké pardubické naposledy startoval v roce 1992, ale tehdy na dráhu vběhli demonstrující ochránci zvířat a způsobili kolizi mnoha koní, mezi jinými i Železníka. Jezdec z něj spadl, ale nová pravidla už mu nedovolovala znovu nasednout a pokračovat v dostihu.

 
Želda alias Tygr byl aristokrat

Železník si později na vyjížďce zlomil nohu a už nemohl závodit. Protože to byl valach, tedy vykastrovaný hřebec, nemohl být na chov, ale tak slavnému koni samozřejmě lidé dopřáli krásné roky života a pak spokojený důchod.

 

Říkali mu Želda nebo Tygr. Tygr jednak proto, že se rval o každé vítězství, ale i proto, že měl v horní řadě zubů dva navíc, trochu mu vyčuhovaly z huby, takže Železník občas připomínal šavlozubého tygra. Byl to aristokrat, na nové lidi si těžko zvykal, sice si od nich vzal třeba kostku cukru ze zdvořilosti, ale vzápětí ji prý hned vyplivl.

 

Na začátku to byl líný kůň

Váňa o Železníkovi řekl, že začátky s ním vůbec nebyly jednoduché: "Než se dopracoval k profesionalitě, byl Železník línej a ze začátku hrozně těžkej kůň. Také jsem nepatřil mezi jeho oblíbence, protože musel poslouchat."

 

Ale jedním dechem ho také bránil. "Takový kůň se narodí jednou za sto let. Úžasná osobnost. Ve středu trénoval s dětmi na jízdárně půlmetrový skok a v neděli skočil brilantně Taxis," řekl Váňa a s úsměvem dodal: "Když mu ve čtyřiadvaceti poprvé odešly šlachy, bylo to proto, že ve výběhu honil kobyly."

 

Podzim svého života si tenhle skvělý kůň užíval na pastvinách doma ve Světlé Hoře nedaleko Bruntálu. Zemřel před čtyřmi lety v úctyhodném věku 26 let. V přepočtu na lidský věk se tedy dožil více než stovky.

 

Jeho čtyřnásobné vítězství v nejtěžším překážkovém závodu kontinentu dosud žádný jiný kůň nepřekonal.


Příště: Phar Lap

Diskuze k článku:

Captcha

Počet příspěvků v diskusi: 68